Listopad 2009

Nejlepší či nejhorší ?

21. listopadu 2009 v 22:29 | agrotis |  My life steps

.. Den D ...
sportovni_auto


Dnes ráno jsem vstala jako obvykle kolem desáte dopoledne :D, hned zazvonila kamarádka a byli jsem u nás..
Odpoledne jsem šli s pejsky, a dělali jsme různé blbosi :) .. když jsem se vracely, tak jsme uviděli jak .. k sousedům přijíždí auto, v autě seděli dva pánové , kteří jeli sousedovi spravit auto .. v zadu s nimi seděl ještě jeden kluk .
Když jsme ho uviděli obě jsem zakřičeli Denis :D.. i když je to blbost. Z auta vystoupiul strašně krásný kluk, obě jsem se začali smát a spěchali domů.
Došli jsem domů a nalepily se k oknu u nás v kuchyniy povídali jsem si oněm, v tom se otočil asi jeho táta a strašně se začal smát. My jsem to , už nevydržely a hned jsem odešly.
Napadlo nás, že když půjeme na balkon, že to bude lepší :D.. opravovali auto a my je s Eliškou sledovaly. V tom se zase jeho táta otočil a my se utíkaly schovat (smích) .. Ještě jsem se na něho koukaly od nás z vrchu z pokoje, kde býval můj dědeček ..
Eliška zjistila, že toho kluka asi od někad zná, a že se jsemnuje Mirek. Tak jsme začaly psát na okno Mirek ... V tom volala Eliščina máma, že si má jít vyzkoušet bundu .. :D
A tak jsem musely jít kolem toho nádhernýho kluka k Eliščiné tetě. Jak jsem odemikala branku, tak jsme se začaly strašně smát a jak jsme šly, tak jsme za náma slyšely , jak si o nás povídají ..

Ve tři jsme šly na autobus a ten nás zavezl na pout do Zábřeha. Měly jsme tam být s Eliškou , už na růženec a adoraci , ale místo toho jsme si šly koupit něco k jídlu. Přišly jsme až na mši sv. a uviděly jsem našeho Otce Stanislava .. , tak jsme rychle utekly za kostel .
Při mši jsme stály úplně vzadu, takže jsem nic moc nevyděli .. (hlavně , že jsem slyšely :-D).
Mše byla nádherná. :D
Jak kněží odcházeli, tak nás Otec zastavil a řekl nám, že zpátky se máme na odjezd domluvit s Opravilovými.. to se nám moc nechtělo. A tak jsem jely autobusem kterým jsem přijely..
Měly jsme strašný strach, že nedojedeme, protože Otec říkal, že kdyby nás nemusel vízt do Štítů, takže by byli dřív doma ..A my dostaly s Eliškou strašný ztrach , že nedojedeme domů ..
Byl to snad náš nejhorší okamžik v životě , ale nejvíce nás mrzelo, že nám Otec slíbil, že nás zaveze domů a nedodržel to .
Bylo to hrozné .

Žít chci naplno...

21. listopadu 2009 v 21:59 | agrotis |  My life steps
"Pouze život, který žijeme
pro ostatní,stojí za to "

Jak plyne čas, uvědumuji si tolik věcí ...
Strašně moc jsem toho zameškala ...
Nic jsem si pořádně neužila ...