Prosinec 2011

VÁNOCE

26. prosince 2011 v 1:56 | agrotis |  My life steps

V sobotu jsem byla v Rudě na mši. Řeknu vám, jezdím tam velice ráda, zpívala jsem tam se sborem. Je škoda, že tam
nebyl i můj kamarád, který hraje výborně na housle. Kdyby přišel alespoň na jednu zkoušku mohl hrát. A mě by to velice potěšilo. Po mši, nám Otec děkoval a všichni nás velice chválili. Já osobně si myslím, že jsme to až na ty nástupy zaspívali celkem slušně.
Šli jsme ke strejdovi na kafe, no trošičku se to protáhlo a moji drazí rodiče odjeli ve 4.00 hodiny ráno. No, na to, že jsem v sedm zase musela vstávat, tak jsem šla spát celkem dost pozdě, až kolem půl paté.
Ráno jsem s obtížemi vstala a přišla se sestřenkou celkem včas na zkoušku. Byla jsem velice ráda, že tam kluci měli alespoň čaj. Jinak bych to asi nezvládla. Sotva jsme zkončili běžela jsme na nádraží aby mi neujel vlak směr Šumperk, abychom mohli jet k babičce.
Napsala jsem kamarádovi (), že jsem vlak stihla, a on mi na to odpověděl, že jsem ŠIKULA. To mě velmi potěšilo.

Když tak zpětně vzpomínám na včerejší mši, asi nevím co si o tom mám myslet, co si slibovat, nebo spíše raději neslibovat. Dneska šli také k babičce, ale určitě dopadl lépe než já, kdyby alespoň nebyla tak vulgární,a nříkala tátovi a dědovi to co o něm říká. Asi bych ji možná měla raději.
Večer jsem se koukala na pohádku Tajemství Staré bambitky. Krásná pohádka, hlavně ten pěkný princ, co tam hrál. Proč ho vlastně nedávají častěji do filmů, pohádek.
Tohle jsou ty nejúžasnější Vánoce, co jsem kdy měla !!!


Houslista

22. prosince 2011 v 22:07 | agrotis |  My life steps

Dnešek ?? Úžasný den, jeden z nejkrásnějších v mém životě.
Vstávala jsem v 13.00, ale za to jsem se vyspinkala do růžova, a to se přeci jednou za čas musí =P .. Najedla jsem se, oblékla, sbalila a vyrazila směr Ruda. Moc jsem se tam těšila, a to jsem ještě ani nevěděla co mě čeká. ;) Přijela jsem tam po páté hodině a na šestou utíkala do scholy.
Přišla jsem tam dříve a než dorazily klíče, tak jsme se s kamarádem koulovali ;) Měla jsem obrovskou radost, půjčil mi jednu rukavici, abychom na tom byli stejně a začli jsme se koulovat. No řeknu vám, měl lepší mušku. Vůbec jsem ho nemohla trefit a to stál někdy i jen metr odemně. No nebudu vám vyprávět vše o našem koulování, ale na konci mě chytnul těsně nad zemí, teda chtěl mě první shodit na zem, abych viděla jak se padá, ale nakonec mě chytnul těsně nad zemí. Kdyby jste viděli ty jeho očka. Krásné to bylo, vzpomněla jsme si na léto a hned bych si to nechala líbit.
Na schole jsme zpívali velice pěkné písničky a on tam hrál na housle ;) juchůů .. Jak vše skončili ještě jsme se chvíli koulovali, a potom mě vzali autem ke strejdovi. Doufám, že se sestřenka moc nezlobila, že jsem nejela s ní a s mojí dobrou kamarádkou, která má už řidičák. ;)

Spřízněné duše

19. prosince 2011 v 19:57 | agrotis |  My pets
Je mi smutno, nechci psát ale musím jinak se z toho zblázní!!
V sobotu jsme se vrátila domů, těšila jsme se tam jako nikdy jindy. Těšila jsem se na svého Buccannerka, jak spolu půjdeme ven běhat, jak si užijeme konečně pro mě volný víkend. A najednou aniž bych to tušila on tam nebyl.


Přijela jsme domů, vše probíhalo jakoby naplánovaně. Přivítala jsem se z pejsky a hledala svého Miláčka. No nic nebyl tam, přišla jsme za rodiči pozdravila jsem se s něma a nikdo mi nic neřekl. Ani když jsem se po Miláčkovi sháněla. Všichni mlčeli, máma raději dělala, že spí. Na místě jsem se rozbrečela a jediné na co se máma zmohla bylo, co ti je ?? Jako by to nestačilo. Došlo mi, že tady ho asi nenajdu, a že už ho nejspíš ani nikdy neuvidím. Zavřela jsem se k sobě do pokoje a plakala, nadávala, a kdo ví co ještě. Jak mi to mohli udělat.
V neděli jsme s tátou balili po obědě dárky, a tak jsem se alespoň vyptávala, nakonec jsem se dozvěděla, že přebývá v Krkonoších ve Špindlerově Mlýně. Že si ho vzali lidé co už jednou chrta měli, a že s ním možná budou chodit běhat na závody a chodit na výstavy.
Alespoň, že on měl se mnou soucit a domluvili jsem se, že ho někdy pojedeme navštívit, že ho alespoň na pár hodin zas uvidím. I když si mě asi nebude už pamatovat a nebudu pro něj, ta kamarádka co se ho doma vždy zastávala, vše mu prominula, rychle vše uklidila když něco provedl, aby rodiče nic nepoznali, ale snad nebudu úplně neznámá.

Mikulášské taneční

7. prosince 2011 v 21:05 | agrotis |  Quotations

Tak dneska jsem si taneční vážně užila, nebo snad ne ?? Já vlastně ani nevím..

Přišla jsme tam jako obvykle po třičtvrtě na šest, v první části jsem tančila s Ondrou, ale jelikož tam byla převaha holek, museli jsme se střídat. Ale i přesto všechno jsem si to užila.
V druhé části pro nás měli překvapení a přišel nás navštívit "Mikláš", ten čert co byl s ním, byl opravdu ošklivý a vždycky když šel kolem mě, tak jsem se ho lekla. =o)
Když jsem byla už delší dobu na střídačce, vyměnili mě, a tancovala jsem s velice pohledným klukem, byl asi o dvě hlavy vyšší než já, docela nám to spolu šlo. Jmenoval se Honza, byl velmi usměvavý, atraktivní, skvělý..
A teď začne ten problém.. tancoval tam s jednou holkou, vysokou asi jak on, černovlasou, štíhlé postavy, taková fajn holka. Jenomže já nevím, jestli spolu něco mají nebo snad ne? To je ta otázka co mě trápí.. asi u něho nemám šanci, ale kdo ví. Má kudrnaté vlásky a vlastně nebudu zapírat moc se mi líbí. Nikdy by mě nenapadlo, že s ním budu někdy tančit, natož mluvit. ;) Ale byl velice fajn, povídali jsem si, rozumněli si, senza, až na to že mi roztrhl další silonky =)
Asi ?? Určitě ne, ale když on je tak krásný, takový správný kluk.


Krásný víkend

6. prosince 2011 v 21:24 | agrotis |  My life steps
Před čtrnácti dny jsem tu zůstávala na víkend. Řeknu vám, vůbec jsem tu nechtěla být, nemám ráda velkoměsta a ještě když tu musím být na víkend. Nakonec mě to, ale samotnou velice překvapilo.
V pátek se chystalo velice milé překvapení, a to v podobě návštěvy strejdy Romana a tetičky Žofky. Mám je velice ráda, ale už dlouho jsem je neviděla, možná to byli i dva, tři roky co jsme tam byli naposledy. Vzali jsme s sebou i naši sestřenici, pro kterou to vlastně byla taková premiéra, a poznala další kousek svojí rodiny. Přijeli jsme tam kolem 18.00 hodiny. Byla pro nás připravená velice chutná a objemná večeře. Tolik jídla na jednom stole jsme ještě neviděla. A k tomu ještě předkrm a zákusek. Bylo to jako bych neměla další dva dny už jíst.
Povídali jsme si, a poznali i naši "pratetičku". Podívali jme se na videa a fotky ze svateb Jakuba a Aničky. Jedním slovem KRÁSA. Ale nevím jestli bych jako Jakub chtěla mít dvě stavby. (polská X česká). Najednou jsme se podívali na hodinky a bylo chvíli před půlnocí, a to musíte uznat, že je lepší odejít. Tak jsme se rozloučili, málem jsem brečela a strejda nás odvezl na nejbližší metro.
Málem jsem se rozbrečela, protože se bojím, že je uvidím až zase za dlouhou dobu. Mám je moc ráda.